﻿
&names=date,name,shortName|
*,"I. Gruppe Sturzkampfgeschwader „Immelmann“","I./St.G 2"|

&descriptions=date,text|*,"Jednotka byla poprvé vytvořena 22. června 1941 v Kyjevě ukrajinským velitelstvím GVF jako letecká skupina Civilní letecké flotily (GVF). Dne 24. června byla reorganizována na zvláštní letecký pluk GVF složený ze čtyř letek a od 28. června nesla název Kyjevská zvláštní letecká skupina Civilní letecké flotily (KOA GVF). Do jejího stavu bylo zařazeno 146 letounů ukrajinské GVF.
*,"I./St.G 2 vznikla 1. května 1939 v Cottbusu na základě I./St.G 163. Tvořil ji štáb a tři Staffeln a byla vybavena střemhlavými bombardéry Ju 87 B-1.
Od 1. září 1939 sídlila I./St.G 2 v Nieder-Elguthu jako součást 2. letecké divize Luftflotte 4 a účastnila se polského tažení, při němž podporovala jednotky Skupiny armád Jih. Později téhož měsíce se zapojila do bombardování Varšavy. V říjnu se Gruppe vrátila do Německa a po přezbrojení na Ju 87 B-2 zůstala až do května 1940 v Golzheimu.
Při zahájení tažení na západě byla I./St.G 2 součástí Fliegerkorps VIII Luftflotte 2. Od 10. května 1940 podporovala operaci k dobytí pevnosti Eben-Emael a mostů přes Albertův kanál a následně postup 6. armády v Belgii. Koncem května působila v prostoru Dunkerku, Calais a Arrasu a od 5. června podporovala 6. a 9. armádu v závěrečné fázi francouzského tažení.
Od poloviny července 1940 útočila I./St.G 2 na britská plavidla v Lamanšském průlivu a účastnila se bitvy o Británii. Kvůli těžkým ztrátám byly 18. srpna 1940 všechny jednotky střemhlavých bombardérů staženy z boje.
Dne 5. ledna 1941 byla Gruppe stažena do Grazu v Rakousku a v březnu se přesunula na letiště Belica-Sever v Bulharsku. Od 6. dubna se pod velením Fliegerkorps VIII Luftflotte 4 účastnila operací proti Jugoslávii a Řecku. Po přesunu do Molai 20. května 1941 se zapojila do operace k dobytí Kréty.
Od 22. června 1941 se jako součást Fliegerkorps VIII Luftflotte 2 účastnila operace Barbarossa a podporovala postup Skupiny armád Střed. V červnu a červenci působila v prostoru Novogrudku, Minsku a Smolenska a v srpnu byla přesunuta na leningradský směr, kde se zapojila do bojů u Ilmeňského jezera.
Po přesunu do Turkova začátkem září 1941 útočila na cíle v prostoru Leningradu. Začátkem října se vrátila do středního úseku fronty a zapojila se do operace Tajfun v prostoru Vjazmy a Kalininu. V listopadu podporovala obnovený postup na Moskvu a poté byla stažena k odpočinku a doplnění do Böblingenu v Německu, kde začala přecházet na Ju 87 D-1.
Dne 19. ledna 1942 dorazila na letiště Dno v severním úseku fronty, připojila se k Luftflotte 1 a účastnila se operací v prostoru Cholmu, Děmjanska a Staré Russy. V dubnu se zapojila do náletů na lodě Baltského loďstva v Leningradu. Začátkem května 1942 byla I./St.G 2 stažena do Rakouska.
Dne 22. června 1942 dorazila do Achtyrské, kde se připojila k Luftflotte 4 a účastnila se bojů v prostoru Voroněže. V červenci podporovala jednotky Skupiny armád B na stalingradském směru; 21. července se přesunula do Tacinské, začátkem srpna do Oblivské a v polovině září do Karpovky.
Po zahájení sovětské protiofenzivy v listopadu byla nucena ustoupit zpět do Oblivské a 26. listopadu 1942 do Morozovské. Začátkem roku 1943 byla stažena do Nikolajeva a v únoru, po přesunu do Stalina, působila v prostoru Charkova a Belgorodu. V dubnu se přesunula do Kerče, odkud podporovala 17. armádu na Tamanském poloostrově a účastnila se bojů o Kubáň.
Dne 1. května 1943 se I./St.G 2 v rámci své Geschwader přesunula do prostoru Charkova. Od 5. července se jako součást Fliegerkorps VIII Luftflotte 4 účastnila operace Citadela. V polovině července byla přesunuta k severnímu výběžku kurského oblouku u Orlu a připojena k 1. letecké divizi Luftflotte 6.
V srpnu 1943 měla být přesunuta do prostoru Smolenska, ale byla přesměrována k Charkovu, aby pomohla odrazit sovětskou ofenzivu. V září kryla jednotky ustupující k Dněpru a později téhož měsíce působila v prostoru Dněpropetrovska. Dne 18. října 1943 byla při rozsáhlé reorganizaci bitevního letectva přeznačena na I./SG 2; už začátkem měsíce opustila frontu a stáhla se do Pervomajsku k doplnění a přezbrojení.
I./SG 2 se vrátila do bojů na jižní Ukrajině ve druhé polovině října 1943. První vzdušné vítězství si připsala 20. října, kdy nárokovala nízko letící dvoumotorový bombardér Pe-2, a 28. října následoval stíhací P-39. V listopadu byla Gruppe pravděpodobně stažena z fronty k odpočinku a doplnění, protože až do ledna 1944 se v hlášeních o ztrátách ani jiné dokumentaci dále neobjevuje.
V lednu 1944 byl nahlášen další sestřelený P-39, tentokrát 2. Staffel. Dne 22. ledna začala Gruppe podporovat síly pokoušející se prorazit k německým jednotkám odříznutým a obklíčeným v korsuňsko-čerkašském kotli asi 150 km jihovýchodně od Kyjeva. Tyto mise pokračovaly do 25. února.
Dne 7. března byla I./SG 2 pověřena podporou všeobecného ústupu pozemních jednotek k řece Bug mezi Umaní a Nikolajevem, který pokračoval do 26. března. Dne 15. března se jednotka přesunula z Pervomajsku do Nikolajeva, poté do Ljubaševky a mezi 20. a 21. březnem do Rauhovky, 75 km severně od Oděsy. Dne 30. března zahynul velitel Gruppe Hauptmann Alwin Boerst, když byl jeho Ju 87 G-1 při útoku na sovětské tanky poblíž Iași sestřelen palbou ze země. Následovaly další přesuny: 1. dubna do Tiraspolu a 5. dubna do Huși. Odtud Gruppe podporovala další ústup Skupiny armád Jih do Besarábie a Moldávie, zatímco sovětská vojska postupovala k Dněstru.
Další významná akce přišla koncem května 1944. Dne 23. května byla Gruppe přesunuta z Huși do Zagreb-Pleso v Chorvatsku, aby podporovala výsadkovou a vzdušně-výsadkovou operaci proti velitelství jugoslávského maršála Tita v Drvaru v západní Bosně – operaci Rösselsprung.
Po skončení operace 28. května se vrátila do Huși. Dne 27. června odletěly 2. a 3. Staffel do Maďarska k přeškolení na Fw 190. Proces trval do 12. srpna, zatímco štábní část a 1. Staffel nadále létaly na Ju 87 D-5.
V červenci 1944 začala Gruppe dostávat bitevní Fw 190 F-8, ale Ju 87 odevzdala až začátkem srpna. Ve třetím srpnovém týdnu byla celá jednotka přesunuta z Huși do Focșani, 162 km severovýchodně od Bukurešti. Během měsíce zaznamenala několik vzdušných vítězství, včetně rumunského průzkumného dvouplošníku IAR 38 dne 25. srpna, dva dny poté, co Rumunsko přešlo na druhou stranu. Kvůli nedostatku paliva C3 jednotka v tomto období používala také Ju 87 D zabavené Rumunům a nasazovala je při útocích v Bukurešti a jejím okolí. Od 29. do 31. srpna se přesunula do Görgényoroszfalu v jihovýchodním Maďarsku.
Od září do listopadu 1944 útočila I./SG 2 na tanky, kolony vozidel a vojska, zatímco sovětské síly vrhaly velké množství obrněné techniky a pěchoty do východního, středního a jižního Maďarska s cílem dobýt Budapešť a zatlačit síly Osy do Rakouska. Dne 17. září nahlásila 2. Staffel další sestřelený IAR 38. Koncem listopadu sídlila Gruppe v Csóru v západním Maďarsku. V té době už byly některé její Fw 190 vybaveny raketami Panzerschreck pro protitankové útoky.
V prvním lednovém týdnu 1945 létala I./SG 2 za špatného počasí mise přímé podpory při neúspěšných pokusech 6. armádního velení prorazit sovětské obklíčení Budapešti. Během ledna se přesunula z Csóru do Pápy, asi 120 km západojihozápadně od Budapešti. Ve druhé polovině února následoval přesun z Pápy do Győru.
Po přesunu z Győru do Várpaloty na severním konci Balatonu 5. března podporovala I./SG 2 od 5. do 16. března neúspěšnou operaci Jarní probuzení směřující k Budapešti. Po návratu do Pápy 18. března útočila na sovětské čelní jednotky postupující severozápadním Maďarskem k rakouské hranici. Poslední den měsíce se přesunula z Pápy do Malacek severozápadně od Bratislavy.
Pobyt I./SG 2 na Slovensku byl krátký. Dne 2. dubna se přesunula do Fels am Wagram v Rakousku, aby čelila sovětskému postupu na Vídeň. O něco více než dva týdny později se přesunula do Grazu v jihovýchodním Rakousku, odkud však pravděpodobně kvůli kritickému nedostatku paliva uskutečnila už jen několik misí. Dne 8. května jednotka odletěla z Grazu do Mnichova-Riemu a vzdala se americkým silám."
